Nemilkovský pivovar

Pivovar Nemilkov zbouraný.  Historie nemilkovského panského pivovaru je velice dlouhá. Jeho existenci můžeme předpokládat již v roce 1382, kdy je poprvé připomínán zemanský statek Nemilkov. Pivovar je přímo zmíněn v záznamech konfiskační komise, která dělala přehled majetku zabaveného po Bílé hoře tehdejším držitelům Nemilkova Lukavským z Řenče, aby tento následně prodala za symbolickou cenu císařskému generálovi Martinovi de Hoeff-Huerta. V následujících stoletích se v držení statku s pivovarem vystřídala celá řada rodů. V roce 1802 jej koupil Martin Bartoloměj Schreiner. Tato rodina jej pak držela až do roku 1945.

Pivovar v Nemilkově byl od doby, kdy jej vlastnili Schreinerové, dáván většinou do pronájmu. Svým průměrným ročním výstavem kolem 800 hl se řadil k menším. Od roku 1837 fungoval na statku souběžně s pivovarem i lihovar. Pro zlepšení výkonu obou provozů zakoupil tehdejší majitel statku Adolf Schreiner vyřazenou parní lokomotivu. Její kotel nechal zazdít v těsné blízkosti pivovaru a provoz tak získal jako jeden z prvních na Klatovsku parní pohon. Ani toto vylepšení nepomohlo po zrušení propinačního práva v roce 1869 a nástupu konkurenčního boje nemilkovskému pivovaru. Sousední pivovary v Čachrově, Březí a Malonicích mu nakonec „zlomily vaz“ a v roce 1905 byl jeho provoz definitivně ukončen. Prostoru pivovaru využil lépe prosperující statkový lihovar, který zde vydržel až do poslední dekády 20. století.

Perličkou jsou úvahy posledního majitele nemilkovského statku z rodu Schreinerů Georga z počátku 40. let 20. století. Georg Schreiner zvažoval prodej Nemilkova Ferdinandu Menčíkovi, synovci Tomáše Bati, aby se z nemilkovského statku stala továrna na výrobu bot, pobočka zlínského obuvnického impéria.

V závěru roku 2012 byl objekt pivovaru včetně dochovaného technického vybavení nemilosrdně odstraněn součastným vlastníkem s oddůvodněním, že do zámku tak půjde víc sluníčka. Demolici posvětil sušický odbor památkové péče.